Do vesničky Ban Tha Long nás jela polovina a byli jsme rozděleni po dvojčkách do baráčků. A dokonce blízko sebe - to bereme jako velké plus!
Tak toto jsou fotky z "tajů" domácnosti, kde vesele žije Kamča a Míša.
Kuchyňka je velmi jednoduchá, ale celkem vybavená. I přesto se občas pozastavujem nad tím, jak v těchto podmínkách můžou vařit. - A to já si furt stěžuju, že bych chtěla větší linku (Lucka).
Druhá dvojice fotek nastiňuje jak se tu máme z hlediska hygieny. Jakou mi to máme doma vymoženost jako je splachování nebo toaletní papír. A vedle záchodu je koupelna na omývání. Každopádně musím říct, že spotřeba vody je uplně minimální. Hlavní důvod pěkně definoval Mgr. Konečňák říká, tak v těch sudech už je nový život.
Hlavním způsobem obživy je rybaření. Na úzkých loďkách jezdí rybařit. Mají ty u specialní ošatky z bambusu (které si tu sami pletou) určené na lovení menších rybek. Jinak k večeru, tedy kolem šesté, je největší ruch u břehu Mekongu, mladí kluci procházejí po kraji mekongu a snaží se něco pochytit do sítě a "ostřílení" chlapi vyrážejí na loďkách.
Jako noví "obyvatelé" Tha Longu si musíme přijmout i zdejší zvyky. Takže jsme museli hned první ráno vstávat v šest a navštívit zdejší "spirit place", protože místní etnikum Bru mají silné vztahy k přírodě. To jsme pochopili, že je základním znakem, kterým se odlišují od ostatních. I přesto, že to bylo tak po ránu, tak jsme si to náramně užili, příroda prostě úžasná.
Školu jsme si oblíbili z mnoha důvodů.
Za první je to tu skvěle vybavené pro studenty, mají vlastní "políčka" s rýží, stroj na zpracování rýže, chovaj tu žabičky, rybky, prasatka, kuřátka a nevýhodou je, že v blízkosti můžete narazit i na hady.
Za druhé ve škole skoro vždycky potkáme Kanju, která učí na místní škole. A je jedna z mála, která mluví anglicky - to je příjemná změna.
A nakonec se škola stala naším hlavním útočištěm, protože je to jediné místo, kde "jede" internet.
... a když máte náhodou bonbóny, tak jste největší bůh!
Ráno nás čekalo milé překvapení..ne, rýži jsme měli na snídani zase, ale přišel nás přímo k baráčku navštívit slon!!! :-)))
Vesnička Tha Long je poměrně malá, žije zde asi 300 obyvatel. Takže po pár dnech už člověk zhruba ví kde kdo bydlí.
Máme tu tři malé obchůdky, nabídka ve všech třech je téměř stejná. To Lucka nejlépe poznala ve chvíli, kdy se vydala hledat gumu, nakonec ulovila aspoň tužku s gumou. A ve chvíli, kdy si chce člověk trochu připomenout chutě na které jsme trochu zvyklí, tak si koupíme Coca Colu. Velmi typické jsou "benzinky" hnedka vedle obchůdků (modrá budka s petkama).
Měli jsme opravdu hezký mosteček...a taaak kousek do školy, to jsme si libovaly..než přišel monzun a místo mostku zbyla velká díra.
Občas zavítáme i do školy za dětma s malýma lekcema angličtiny. Pravidlo zní: jedna anglická věta - jedno Bonpari!
A nejmilejší Kanja, učitelka na místní škole a náš anděl!
A v úterý (1.7) jsme s domorodcem podnikly výlet na Mekongu. Udělali jsme si dvě zastávky na výhled. Na druhém "kamenném" ostrůvku byly velké vyhloubeniny, které vyzývaly ke koupaní - s koupáním Mgr. Konečnáka prohrála Lucka jedno pivo v sázce.
Tak jsme šli na procházku v okolí naší vesničky se slibovanou koupačkou. Dostali jsme na sváču něco jako rizoto s vajíškem a osmaženým masem zabalené v bananovém listu.
Ze začátku jsme nevěděli kam jdem a nevěděli co si představit pod pojmem vodopád a nakonec jsme objevili co jsme zhruba čekali. Ale na okoupaní to bylo perfektní, hlavně přímo pod spádem to byla dobrá masáž.
Po koupačce jsme si dali připravenou sváču, která fakt bodla. A pak šupajdá zase domů.
Statistika dnešního (4.7) boot campu v thajském pralese: 18 km v nohách, 10 hodin na nohou, 135 x boj s liánami a ostnatými keři, 10 x bahenní lázeň po kolena, 1 x nutnost přejít řeku (hloubka: po pás), 1 x prudký hodinový liják, 1 x dechberoucí výhled na Laos, 1 x had, 3 x divoké krávy, 3 x pády, 1 x naražené koleno, 23 x sprostých slov, 1 x balík rýže, 32 x nevítaná návštěva komára na mém těle a posledních 10 km bez kapky vody v thajském horku. Uff, rozhodně jsme se museli párkrát překonat, ale zvládnem všechno! (Míša)
Dneska v rámci poznání a kvůli podpoře našich projektů jsme si všici dali bylinkovou masáž. Bylo to příjemné - teplé a voňavé.
Dneska (6.7) jsme vstavali v 3:30 a jeli jsme na výlet do národního parku - sledovat východ slunce.
-Východ slunce cca: 5:15 -
Poté jsme jeli na kafíčko a čaj. Po cestě domů jsme ještě stihli navštívit palác. To vše jsme stihli do 8:00, kdy jsme už měli doma nahystanou snídani.
Ukázka jednoho z projektů. Kamča vymyslela bonbóny z místních bylinek. Mňamka to byla!
Po sedmnácti dnech došlo i na to loučení! I přes to, že jazyková bariéra byla velká tak jsme to s rodinkama všechno zvládli rukama nohama. A doufejme, že jsme je moc nepohoršili nějakýma evropskýma zvyklostma :D